Bór, téma letošního jara
Pátek • 20. 3. 2026
Bór (B) patří do skupiny biogenních živin, které jsou nezbytné pro život, růst, vývoj a reprodukci rostlin a bez kterých rostliny nemohou dokončit svůj životní cyklus. Přibližně 50 % výměry orných půd ČR vykazuje nízké zastoupení přístupné frakce bóru (AZZP, 2005-2024), což je důvod, proč je oproti jiným stopovým prvkům (např. u manganu a zinku se nízká zásoba týká asi 7 %, v případě mědi 12 % výměry orných půd) bór nejvíce aplikovaným mikroelementem (MiE).
Bór je navíc v půdě považován za vysoce mobilní živinu, která je náchylná k pohybu v půdním profilu a snadnému vyplavení. Jeho dostupnost pro rostliny je velmi závislá na půdních podmínkách, zejména kyselosti, struktuře půdy, obsahu organické hmoty, jílu a vody. Dostupnost B pro rostliny klesá s rostoucím pH půdy, a je nízká zejména v půdách vápenatých a půdách s vysokým obsahem jílu a organické hmoty, a to v důsledku tvorby pro rostlinu hůře přijatelných boritanů. Nedostatek B se projevuje častěji na lehkých a písčitých půdách (vyplavení), vyskytuje se také v oblastech s vysokými úhrny srážek nebo v podmínkách závlahy. Opačně tomu, dostupnost bóru je významně snížena v podmínkách nedostatku vody (aridní oblasti, přísušky), a to kvůli sníženému hmotnostnímu toku v rostlině, jenž je primárně poháněn transpirací. Na rozdíl od jiných živin je redistribuce B ze starších do mladších částí rostlin velmi omezená, spolu s vápníkem jej řadíme mezi živiny v rostlině nemobilní. Proto je nutné pravidelné zásobování mladých pletiv nově přijímaným B z půdy v průběhu celé vegetace. Vrcholové části rostlin (především meristémy) nemají dostatečnou hnací sílu pro pohyb xylémového toku (transpirace), proto jsou prvním místem, kde se případný nedostatek B projevuje.
Bór v rostlinách zastává celou řadu funkcí, mezi které patří zejména jeho spojitost se syntézou, strukturou a stabilitou buněčné stěny. Podílí se na transportu a metabolismu sacharidů, lignifikaci, metabolismu RNA, auxinů a fenolů, dýchání, buněčné signalizaci a propustnosti membrán pro živiny. Bór má velký význam rovněž při tvorbě generativních orgánů, hraje důležitou roli při formaci pylu, ovlivňuje jeho sterilitu a je tedy důležitý pro tvorbu květů a semen. Výčet funkcí B naznačuje, že se tento MiE podílí na řadě metabolických drah a díky primární roli v biosyntéze a struktuře buněčné stěny jeho deficit vede ke kaskádě metabolických poruch, které mohou vysvětlit většinu pozorovaných projevů jeho nedostatku.
Atom bóru je malý a má pouze tři valence. V cytoplazmě rostlinných buněk je dominantně obsažen ve formě kyseliny borité (více než 98 %), zbytek tvoří boritany. Kyselina boritá a boritany mohou snadno reagovat s organickými látkami, zejména tvoří komplexy s dioly a polyoly (cis-dioly). U vyšších rostlin vytváří podstatná část bóru cis-diolové estery s pektiny, které jsou více zastoupeny v buněčných stěnách především u dvouděložných rostlin, například ve srovnání s lipnicovitými. Proto také mezi druhy s vysokými nároky na bór paří např. vojtěška, řepka, hořčice, cukrová řepa, slunečnice, mák a sója. U jetelovin nebo řepky je optimální obsah B v sušině rostlin 25–70 mg/kg, v případě rostlin obsahujících pryskyřici (např. mák) 80–100 mg/kg. Nízké nároky na bór mají obilniny (pšenice, ječmen, žito, oves), s optimem v rozmezí 5 až 10 mg/kg, ale i len, hrách aj. Zapojení B do enzymatického a proteinového fungování buněčných membrán zlepšuje jejich integritu. Hyperpolarizace plazmatických membrán je při optimálních koncentracích B posílena a vede ke zvýšení aktivit ATPáz a stimulaci transportu živin, např. draslíku (otevírání a zavírání průduchů). Nedostatek B má v této souvislosti za následek pokles příjmu a transportu vybraných živin (N, K, P, Zn, Cu, Fe).
Již zmíněným ukotvováním makromolekul buněčné stěny a schopnosti kyseliny borité propojovat řetězce pektinů prostřednictvím diol-esterových vazeb je zajištěna elasticita buněčné stěny. Nejvýraznější příznaky nedostatku B jsou spojeny právě s abnormalitami buněčných stěn, které jsou silné, křehké, mají změněné mechanické vlastnosti a neroztahují se. Tyto změny struktury jsou patrné na makroskopické úrovni, především praskáním pletiv stonků a jejich následné korkovitosti (korkové vrstvy v jizvách) doprovázené vznikem prasklin a dutin uvnitř stonků.
Jednou z nejrychlejších reakcí rostlin na nedostatek B je inhibice nebo zastavení prodlužování kořenů (tvorba zakrslých a hustých kořenů). Rovněž u výhonků dochází u mnoha druhů rostlin k úplnému zastavení růstu nebo odumření meristému. Mezi příznaky nedostatku B u nadzemních orgánů rostlin patří inhibice apikálního růstu, nekrózy terminálních částí rostlin, snížení rozvoje listů, již zmíněná tvorba prasklin v důsledku křehkosti pletiv, opad květních zárodků a plodů. Při závažném nedostatku mladé listy zhnědnou a odumírají, často následuje hniloba a mikrobiální infekce poškozených pletiv (známá např. u cukrové řepy jako srdéčková hniloba). U všech plodin závisí klíčení pylových zrn a prodlužování pylové láčky do značné míry na dostupnosti bóru. Nedostatek tohoto MiE v terminálních částech rostlin vede k redukci tvorby semen, zejména pokud podmínky prostředí nejsou příznivé pro jeho transport rostlinou (zejména sucho). Za účelem optimalizace výživy rostlin bórem se v praxi běžně používají listová hnojiva. Efektivita mimokořenové aplikace tímto MiE má však své limity. Je dána celou řadou faktorů, mezi které lze zařadit i rychlost absorpce živiny povrchem listů (tedy přes kutikulu).
Absorpce aplikovaného B v roztoku kyseliny borité do listů řepky byla zanedbatelná (asi 1 %). To svědčí o nutnosti formulace tohoto MiE za účelem zlepšení jeho rozpustnosti a vstřebatelnosti rostlinami (kutikulou). Běžně je tak v listových hnojivech přítomen komplex kyseliny borité s monoetanolaminem. Podíl absorbovaného bóru z aplikovaného roztoku hnojiva BOROSAN Forte (boretanolamin) činil po deseti dnech 11 % z aplikované dávky. U hnojiva BOROSAN Humine se podíl jeho přijatého množství ještě zvýšil (16 %). Tento fakt souvisí s přítomností humátů, které mohou zvyšovat permeabilitu buněčných stěn, zároveň zvyšují smáčivost a retenci vody na povrchu rostlin, což prodlužuje časové okno, během kterého může bór aktivně pronikat do listu. Uvedené výsledky prezentují absorpci bóru (jeho rychlost) nadzemní biomasou rostlin řepky v řízených podmínkách nádobového pokusu. V polních podmínkách bude absorpce živiny povrchem listů velmi variabilní, zejména v závislosti na povětrnosti (teplota, vzdušná vlhkost, srážky, intenzita slunečního svitu aj.). V těchto podmínkách je však nutné ve výživě řepky počítat i s bórem, který při mimokořenovém hnojení dopadne na půdu a který je případnými srážkami (deštěm, ale i rosou) smyt z povrchu listů. Přijatelnost bóru kořenem je pak velmi závislá na půdních vlastnostech (jak již bylo uvedeno). V ideálních podmínkách nádobového experimentu, bylo během deseti dnů přijato kořenovým systémem 71 % bóru z dávky aplikované v síranu amonném s bórem (graf). Tento fakt ukazuje na skutečnost, že kutikula, svrchní vrstva epidermis (pokožka nadzemních částí rostlin), je významnou bariérou vstupu B do rostliny, zatímco jeho příjem skrze rhizodermis (pokožkou kořenů) je daleko snazší. To vysvětluje pozitivní efekt aplikace granulovaných dusíkato-sirných hnojiv (SA, DASA) obsahujících B v termínu regenerace ozimé řepky (tab. 1 a 2) pěstované v polních podmínkách.
Doporučení pěstitelům olejnin
Kombinace půdní a mimokořenové aplikace B je vhodný doplněk výživy ozimé řepky. Příjem B kořenovým systémem v termínu regeneračního hnojení je s ohledem na vysokou jistotu půdní vláhy a schopnosti kořene absorbovat tento MiE výhodnou alternativou k listové aplikaci B. Mimokořenovou výživu preferujeme spíše v pozdějších fázích vývoje, nejen s ohledem na velikost nadzemní biomasy rostlin nezbytné pro vyšší účinnost listových hnojiv, ale zejména s častějším výskytem přísušků, které limitují transport kořenem přijatého B do terminálních částí rostlin. S ohledem na poměrně nízkou absorpci B přes kutikulu rostlin je vhodné použít hnojiva s humáty a postřik B rozložit do více termínů. Nezapomínejme také na fakt, že boretanolamin alkalizuje postřikovou jíchu (již při dávce 75 g/ha B) a v případě použití v tankmixu s insekticidy (zejména pyretroidy, karbamáty, organofosfáty) snižuje jejich účinnost.
Doc. Ing. Petr Škarpa, PhD.,
Ing. Jiří Antošovský, PhD.
MENDELU