Důležité postupy ve výživě rostlin koncem léta

Středa • 20. 8. 2025

Hnojení ozimé řepky při zasetí a po něm je důležité pro její další růst, avšak podmínky pro stanovení dávky hnojiv se mohou významně lišit nejen v jednotlivých oblastech, ale i na různých pozemcích zemědělských podniků. V letošním roce má značný vliv termín výsevu řepky (resp. sklizně předplodiny a možnosti zpracování půdy), což ovlivní další růst a vývoj rostlin. Stav porostů je důležitý pro růst nadzemní biomasy, průběh fotosyntézy, produkci asimilátů či rozvoj kořenů. Od nich se pak odvíjí produkční schopnosti řepky. Porosty ozimých ječmenů a pšenic nepotřebují během podzimního růstu tolik dusíku jako řepky, ale vyžadují dobré pH půdy. Význam vápnění proto nelze podceňovat. 

Podmínky pro zakládání porostů řepky jsou v letošním roce poměrně rozdílné. Některé předplodiny mohly být sklízeny již v první polovině července, a to především ozimé ječmeny, případně ranější a dozrálé odrůdy ozimé pšenice. Druhá polovina měsíce však byla ovlivněna chladnějším a zejména vlhčím průběhem počasí s četnými srážkami, lokálně i bouřkami. To značně zpomalilo další sklizně. V prvním případě, tj. na včas sklizených pozemcích, bylo možné průběžně provádět přípravu pro výsev ozimé řepky. Výsev byl do vlhké půdy a oteplení koncem první dekády srpna urychlilo klíčení a vzcházení semen. Lze předpokládat další rychlý růst rostlin, což je důležité pro tvorbu nadzemní biomasy a růst kořenů. Předchozí roky jasně ukázaly, že rostliny s nedostatečně vytvořenými kořeny z konce léta a podzimu již nedokázaly v průběhu zimy a jara tento handicap dohnat, což se projevilo na omezení příjmu živin i vody, zhoršení růstu a snížení výnosů. V posledních letech se stále častěji vyskytují nějaká problematická období během vegetace a intenzivního růstu řepky (např. sucho, chlad, omezení transpirace aj.) a více bývají poškozené porosty s horšími kořeny, které stresovým podmínkám hůře odolávají. 

Hnojení „pod patu“ u pozdnějších výsevů 

Ještě větší problém však obvykle mají rostliny řepek vysévaných po předplodinách sklízených později, tj. až v průběhu srpna, což je častý případ letošního roku. Předseťová příprava pak bývá „uspěchaná“ v ornici zůstává více čerstvých posklizňových zbytků (s ohledem na hloubku a způsob zpracování půdy) a na některých pozemcích ani není realizováno základní hnojení. Pokud ještě řepku vyséváte do těchto horších podmínek, je účinné přidat hnojivo při setí („pod patu“). Pro počátek růstu jsou vhodnější spíše komplexní hnojiva s obsahem více živin, tedy nejen dusíku a fosforu, ale také draslíku a síry, případně mikroprvků, zejména zinku. Klíčenci řepky se často vyskytují v nepříznivých podmínkách, kdy obvykle vlivem sušší a teplé (až velmi teplé) druhé poloviny srpna zpomalují růst. Zinek v těchto podmínkách působí významně proti stresu rostlin. Příjem zinku z půdního roztoku zatím málo rozvinutými kořeny klíčenců je však omezený. Proto přidání zinku v hnojivu ke kořenům (pod patu) tak může zlepšit růst rostlin i z pozdějších výsevů řepky. V měnících se půdních podmínkách lze také předpokládat příznivé působení minerálů ze skupiny zeolitů, které jsou schopny podle podmínek dočasně poutat či uvolňovat vodu a některé živiny, zejména amonný dusík, draslík, fosfor apod. Lokální aplikace hnojiv se zeolity (např. Zeorit) tak může mít příznivý vliv na počáteční růst rostlin řepky, zvýšit vyrovnanost porostů a tím i zlepšit podmínky pro aplikaci pesticidů, zejména herbicidů a insekticidů. 

Přihnojení řepky dusíkem – v posledních letech možná důležitější než dříve! 

U obou skupin řepek, tj. včas i později vysévaných, má koncem léta a na podzim stále rozhodující význam přihnojení dusíkem. Tento základní makroprvek se podílí nejen na základní tvorbě listové plochy (velikosti a počtu listů), ale je také významnou stavební i funkční součástí chlorofylu a látek ovlivňujících průběh fotosyntézy. Z celkového množství dusíku, které rostliny na podzim přijímají, je přes 80 % ukládáno právě v nadzemní biomase. Průběh fotosyntézy a produkce asimilátů jsou pak důležité pro rozvoj kořenů, kam jsou asimiláty transportovány a ukládány. Uložené asimiláty mají značný vliv na „přezimování“ řepky. V posledních letech nejsou sice zimy s výraznými mrazy, ale vyskytují se podmínky, které rostliny oslabují. Běžné je výraznější střídání teplot (tj. větší rozdíly mezi ranními minimy a odpoledními maximy), vyskytují se problémy v půdě od přemokření po sucho, často se na půdách vytváří škraloup omezující průnik vzduchu a další rozvoj kořenů apod. Význam podzimního hnojení dusíkem u řepek stoupá, vzhledem k poklesu dávek dusíku během vegetace k předplodinám. Při výpočtu jednoduché bilance dusíku (tj. rozdílu dávky aplikovaného dusíku a množství dusíku odvezeného ve sklízených produktech) se již často setkáváme se zápornou bilancí dusíku, zejména pokud předplodiny dosáhly dobrého výnosu. Dávka podzimního přihnojení dusíkem by tento bilanční rozdíl měla také zohledňovat. Rozhodující je pochopitelně stav porostů a jejich růst. Řepka v podzimním období přijme většinou 50–80 kg N/ha, při příznivém průběhu počasí i více než 100 kg. Doporučená střední dávka „podzimního“ hnojení dusíkem je pro tyto porosty obvykle 30–40 kg/ha. Dobře zakořeněné rostliny si další potřebný dusík dokážou získat z půdních „rezerv“. Špatně vzešlé či poškozené porosty však přijmou jen do 40–50 kg dusíku na hektar. Kořeny těchto rostlin jsou však obvykle slabší, a tak bývá jejich přirozená příjmová schopnost horší. Proto i v tomto případě je důležité přihnojení dusíkem, zpočátku alespoň v dávce 20–30 kg/ha. Dusík přijatý na podzim je důležitý jak v tomto období, tak poskytuje rostlinám výhodu i na jaře, neboť část dusíku využijí v biochemických procesech při regeneraci. I v případě zimního poškození listové plochy mrazy se dusík ze zimního opadu listů vrátí z 50–80 % zpět do koloběhu. Avšak na dusík deficitní porosty (na podzim nehnojené) mohou obvykle regenerovat pomaleji a také hůře přijímat živiny z půdy.

Termín aplikace a forma minerálních hnojiv 

Dřívější aplikace (v září) používáme pro doplnění dusíku u včas setých porostů (v první polovině srpna) či pro podporu růstu horších porostů, které nebyly hnojeny před setím. V průběhu září jsou půdy ještě dostatečně prohřáté a probíhají v nich kromě mineralizace také další hlavní přeměny dusíku, především nitrifikace, tedy přeměna méně mobilní amonné formy dusíku na rychle pohyblivou formu nitrátovou. Z pohledu příjmu dusíku rostlinami v tomto období není tolik rozhodující, kterou formu dusíku (resp. typ hnojiva) použijeme. Z pohledu pěstitele však bývá často zohledňována zejména cena hnojiva, resp. dusíku. Nesmíme však zapomínat na principy působení hnojiv a také součinnost dalších živin, které může dusíkaté hnojivo navíc obsahovat. Je také důležité, aby hnojiva při dávce 20–40 kg N/ha byla rovnoměrně naaplikována. Lze tedy použít hnojiva jako LAV (LAD), DASA i síran amonný (pro řepku ideálně s borem – LOVOGRAN B). V případě močoviny musíme stále pamatovat na riziko těkání amoniaku, který se uvolňuje při jejím rozkladu, pokud je delší dobu půda suchá. V těchto podmínkách ztráty amoniaku zcela nezastaví ani přídavek inhibitorů ureázy, zejména při dlouhodobějším přísušku. Močovina je proto vhodnější na vlhké půdy, nebo pokud budou po její aplikaci srážky. Pro podzimní přihnojení, a zejména u „slabších“ porostů je však vhodnější volbou močovina, která také obsahuje inhibitory nitrifikace. 

Vápnění před výsevem ječmene a pšenice 

Před výsevem ozimých ječmenů a pšenic máme většinou mnohem více času na přípravu půdy, a to nejen z pohledu předseťové přípravy, ale především ve vztahu k půdním vlastnostem. Mezi tyto zásahy rozhodujícím způsobem patří vápnění, tedy udržení či úprava (zvýšení) pH půd, které jsou náchylné na okyselování. Přirozené podmínky k okyselování má v ČR až 70 % půd, zejména s ohledem na jejich mineralogické složení a stanovištní podmínky. Pšenice i ječmen reagují velice citlivě na nízké, tedy nevyhovující pH půdy. Mnoho vědeckých studií, pokusů i výsledků ze zemědělské praxe dokazuje, že s nižším pH klesá produkční schopnost obou významných obilnin. Oproti půdám s vhodným pH může docházet ke snížení výnosu o 30–50 %, nebo je nutné pro dosažení srovnatelných výnosů více investovat do jiných vstupů výživy rostlin. V půdách s nižším pH rostliny nevytvářejí dostatečně bohaté kořeny, jelikož jejich růst je inhibován, např. vyšším obsahem hliníku, který je v kyselých půdách rozpustnější a mobilnější. Často také dochází ke zhoršení půdních vlastností, zejména půdní struktury, snižuje se obsah a/nebo mobilita významných makroprvků v půdním roztoku (zejména fosforu, vápníku, hořčíku i síry) a omezeny jsou důležité přeměny dusíku. Přestože se náklady na vápnění mohou zdát vysoké, udržení vhodného pH pomáhá zlepšit přirozené podmínky výživy rostlin, příjem živin a vody, což se promítá na zvýšení efektivity jiných vstupů, nejen v oblasti výživy rostlin. Půdní rozbory totiž vykazují velmi těsný vztah mezi hodnotou pH půdy a obsahem vápníku. Tato živina se přitom přirozeně podílí na zvýšení odolnosti rostlin díky vlivu na zpevňování buněčných stěn, zvyšování elasticity buněčných membrán, mnoha fyziologickým a významným signálním funkcím. S jejich pomocí rostliny rychle reagují na různé „stresové“ podněty jako sucho, horko, chlad, mráz, napadení rostlin aj. a vytváří obranné odezvy. Ty jsou však účinnější, pokud mají rostliny dobře vyvinuté kořeny. Vápnění působí příznivě nejen na následně pěstované plodiny, ale také na další v osevním postupu (řepku, brambory, kukuřici, bobovité rostliny apod.). Adekvátní dávka vápnění by měla vycházet z aktuální hodnoty pH, s přihlédnutím k půdnímu druhu. Pro podzimní vápnění jsou nejvhodnější mleté vápence, případně s přítomností hořčíku (dolomitické vápence, dolomity). Obvykle je potřeba aplikovat alespoň 1–2 t/ha, avšak v případě nižšího pH mohou být potřebné dávky vyšší. Dávka se také odvíjí od doby posledního vápnění a četnosti vápnění v osevním postupu.

Ing. Jindřich Černý, Ph.D. Česká zemědělská univerzita v Praze