Listová hnojiva pro začátek jarní vegetace
Pátek • 24. 2. 2023
Mimokořenová výživa rostlin je důležitou součástí agrotechnických postupů. V posledních letech se její význam stupňuje z důvodů pěstování výnosnějších odrůd, omezení přístupnosti živin vlivem průběhu počasí (sucho, vysoké či nízké teploty) či posílení odolnosti rostlin. V současnosti se také přidává potřeba zvýšení využitelnosti hlavních živin z aplikovaných hnojiv či z půdy.
Nejčastěji bývá mimokořenová výživa využívána pro doplnění mikroprvků, neboť u těchto živin je pozorována nejvyšší účinnost hnojení. Je to především spojeno s jejich malou fyziologickou potřebou. Listovými hnojivy tak můžeme doplnit poměrně velkou část mikroprvků z celkového odběru rostlinami. Vědecké studie, polní pokusy i výsledky zemědělské praxe však jednoznačně potvrzují, že uplatnění listových hnojiv má značný význam i pro aplikaci makroprvků, a to především těch, které jsou hůře pohyblivé v rostlinách (Ca), mají nízký obsah v půdě (S, Mg), mají nízkou koncentraci v půdním roztoku (P), nebo je rostliny vyžadují ve velkém množství (N, K). Základ pro výživu makroprvky však musí být v aplikaci do půdy a mimokořenová výživa pak jako doprovodné opatření pro zvýšení jejich účinnosti. Aplikací listových hnojiv by měl být podpořen synergismus mezi jednotlivými živinami, posílen vliv v živin metabolických procesech, neboť mnoho živin působí jako kofaktory enzymů apod. V listových hnojivech je vhodné dodávat další látky, které napomáhají příjmu aplikovaných živin, prodlužují působení hnojiv apod. Mohou to být například cheláty, humáty a další látky.
Mimokořenová výživa může poskytnout rychlou korekci nedostatků, které se běžně vyskytují již v počátečních fázích růstu nebo v průběhu vegetace. Z pohledu zemědělské praxe je však důležité i krátkodobému nedostatku některé živiny předcházet, tak aby v průběhu růstu rostlin nebyly omezeny uvedené procesy. Použití listových hnojiv tak může být do jisté míry považováno za vhodné preventivní opatření, zejména z důvodů nižších nákladů na hnojiva (oproti aplikaci do půdy) a předcházení rizika snížení přijatelnosti přes půdu (viz dále). Z důvodu bilance živin to však neznamená hnojení do půdy vyloučit, jak se s podobnými názory někdy můžeme setkávat.
Uplatnění listových hnojiv s mikroprvky
Nedostatek mikroprvků se stále častěji stává omezujícím faktorem produkce plodin na mnoha zemědělských půdách, neboť dochází k omezení fyziologických procesů, fotosyntézy, snížení tvorby organických látek, zpomalení růstu rostlin, snížení výnosu a kvality produkce. Aby bylo dosaženo výnosového potenciálu moderních odrůd, je důležité vhodně korigovat možné nedostatky mikroprvků. Vědecké studie přinášejí v posledních letech stále zajímavější výsledky o funkcích jednotlivých mikroprvků, zejména díky uplatnění dokonalejších analytických postupů a propojení oborů výživy, fyziologie a genetiky rostlin. V této oblasti jsou upřesňovány otázky příjmu mikroprvků, účasti přenašečů a transportních systémů. Nové výzkumy pomáhají ukázat konkrétněji na místo působení daného mikroprvku. Objevovány jsou tak nové vztahy, které rozšiřují znalosti ve výživě rostlin. Teoretické poznatky výživy rostlin lze pak přenést do praxe a doporučit vhodné postupy hnojení. V případě mikroprvků se ukazuje, že jejich potřeba je (a bude) stále vyšší.
Obecně lze konstatovat, že vlivem dosahování vyšších výnosů jsou stále častěji diagnostikovány nedostatky (nebo nižší koncentrace) mikroprvků v biomase rostlin a následně ve sklízených produktech. To dokazují mnohé vědecké studie, které se touto problematikou zabývají
Omezování příjmu z půdy
I v případě mikroprvků je pro rostliny nejpřirozenější způsob výživy z půdy, tj. přes kořeny. Většina mikroprvků je od kořenů do nadzemních částí a jejím vegetačním vrcholům transportována tzv. transpiračním proudem. Ten však je omezován v chladném období, při suchu a dokud jsou rostliny ještě malé.
Půdní roztok zajišťuje periodický přísun živin ke kořenům a v půdě mohou být mikroprvky lokalizovány v celé vrstvě prokořenění. Podmínky v okolí kořenů (rhizosféře) také přispívají ke zvýšení přijatelnosti pro rostliny (např. změnou pH, oxidačně-redukčních podmínek apod). Na druhou stranu mnohé půdní podmínky omezují mobilitu mikroprvků a jejich transport půdním roztokem ke kořenům.
Omezení dostupnosti mikroprvků je limitováno celou řadou podmínek, velice často vzájemně se prolínajících. Jedná se především o vliv pH, půdního druhu, sorpční schopnosti a obsahu organické hmoty.
S hodnotou pH se prolíná půdní druh. Lehké půdy, jsou většinou kyselejší, a tedy s lepší přístupností mikroprvků, ale v těchto půdách je nižší jejich přirozený obsah, a také se snadněji se z lehké půdy vyplavují, nebo posouvají do hlubších vrstev půdy (zejména B, Mn).
Na těžkých půdách je častěji přirozený obsah mikroprvků vyšší, a to vlivem obsahu v půdotvorném substrátu, ale tyto půdy mají vyšší schopnost prvky zadržovat. Tato půdní vlastnost však může být „nevýhodou“ pro rostliny, neboť uvolňování prvků do půdního roztoku je pomalejší a sorpční komplex půd tak může být určitým konkurentem pro rostliny, zejména v období sucha, kdy je v těžších půdách také omezen transport vody. S těžkými půdami je také většinou spojena vyšší hodnota pH, při které se snižuje rozpustnost, a tedy přijatelnost většiny mikroprvů, čímž se snížení jejich přístupnosti ještě více prohlubuje.
Vyšší sorpční schopnost je také u stabilní organické hmoty (humusu). Na úrodných půdách s vyšším obsahem humusu (černozemě, hnědozemě, fluvizemě apod.) jsou poměrně pevně poutány zejména kationty (Cu, Fe, Mn, Zn).
První aplikace listových hnojiv
Na počátku jarní vegetace by měla být aplikována především listová hnojiva s obsahem živin důležitých při regeneraci kořenů i nadzemní biomasy, resp. pro posílení jejich růstu. Mezi tyto živiny se řadí bór. Důležitý je nejen pro ozimou řepku, ale i pro ozimé obilniny, a to na půdách s jeho nízkým obsahem (takových orných půd je v ČR téměř 50 %). Mezi nejvýznamnější funkce bóru v rostlinách patří zpevňování buněčných stěn a tím zvyšování pevnosti pletiv.
Aplikace listových hnojiv s bórem je proto důležitá již v raných vývojových fázích rostlin po zimě, kdy je obnovována a zvětšována listová plocha. Bór se také uplatňuje při transportu asimilátů z listů do kořenů, čímž posiluje jejich růst. Po vlhčí zimě v letošním roce lze předpokládat posun přijatelné, ale zároveň velmi mobilní formy bóru (kyseliny borité), do nižších vrstev půdy a na lehkých či promyvných půdách až její vyplavení.
Bór také posiluje působení draslíku, který je významný při tvorbě celulózy, nejvíce zastoupené složky v buněčné stěně. Poslední studie potvrzují příznivý vliv bóru na asimilaci a využití dusíku. Tyto poznatky jsou významné při stávajícím období vysokých cen dusíkatých hnojiv.
Mezi další živiny, které mají příznivé působení v raných fázích růstu rostlin patří fosfor. Při nízkých teplotách půdy je pomaleji uvolňován (mobilizován) do půdního roztoku, omezená je zatím aktivita půdních mikroorganismů (např. v rhizosféře). Fosfor je přitom důležitý pro energetické procesy v rostlině (např. jako součást ATP, NADPH+ apod.), čímž ovlivňuje aktivní příjem živin (dusíku, síry, draslíku, fosforu aj.), metabolismus a asimilaci těchto prvků a tím jejich využití rostlinami. Nové poznatky o příjmu fosforu přes listy ukazují na jeho dobré využití především v nově se tvořících listech. Aplikace listových hnojiv s fosforem v raných fázích proto mohou zvýšit jeho přijatelnost a pomoci rostlinám „nastartovat“ biochemické procesy ještě předtím, než začne intenzivně probíhat fotosyntéza při jarním oteplení.
Předpoklady pro použití listových hnojiv
Účinnost mimokořenové výživy v prvních fázích vegetace bývá poměrně vysoká, jelikož povrchové vrstvy listů (zejména kutikuly) jsou ještě málo vytvořené, především u nových listů. Jimi jsou pak aplikované živiny dobře přijímány. Obecně však platí, že mimokořenouvou výživou bychom měli přednostně řešit mikroprvek/mikroprvky, u kterých lze předpokládat deficit, nebo jím chceme efektivně zvýšit využití jiné živiny (zejména dusíku). Za tímto účelem připravují výrobci produkty, ve kterých je vysoký obsah živiny, avšak v takové koncentraci, která nepoškodí rostliny. Případně jsou vyráběna hnojiva s více živinami, jejichž zastoupení v hnojivu odpovídá potřebě rostlin v určité růstové fázi. Vlastní příprava tank-mixů či nevhodné „překombinování“ hnojiv s makro- a mikroprvky nemusí mít ve výsledku žádoucí efekt, jelikož průnik živin do rostlin je omezen množstvím transportních míst v pletivech (zejména listech). Mnohé prvky jsou v podobě kationtů, které se pak chovají navzájem antagonisticky (N-NH4+, Mg2+, Zn2+, Mn2+, apod.) a jejich průnik do pletiv se snižuje.
Je pochopitelně také důležité dodržovat podmínky pro použití listových hnojiv, zejména nepodcenit riziko nízkých teplot či přízemních mrazíků. Při jejich výskytu, nebo předpokladu že nastanou, nelze aplikaci listových hnojiv realizovat.
Uplatnění huminových látek
Při jarních aplikacích je vhodné použít listová hnojiva s obsahem dalších účinných složek, jako jsou například huminové látky (humáty). Tyto mohou na rostliny působit přímo i nepřímo. Přímý efekt spočívá zejména v jejich schopnosti ovlivnit rostlinný metabolismus. Ačkoliv mechanismy působení jsou ještě stále předmětem výzkumu, bylo již prokázáno, že humáty aplikované na rostliny ovlivňují intenzitu fotosyntézy, tvorbu klíčových organických látek jako jsou aminokyseliny, bílkoviny, cukry, nukleové kyseliny. Vlivem zvýšené produkce organických látek je podpořen růst nadzemní biomasy a také tvorba kořenů. Význam huminových látek aplikovaných na rostliny tak stoupá právě v jarním období při častých změnách průběhu počasí.
Nepřímo působí huminové látky na zvýšení využitelnosti živin z aplikovaných listových hnojiv, například omezením smyvu z listů při dešti, ale také zpomalením vysychání při vyšších teplotách a slunečním svitu, resp. prodloužením období, kdy jsou živiny rozpuštěny (disociovány) na povrchu listu. Významný je také jejich vliv na snížení povrchového napětí kapaliny, kdy působí podobně jako smáčedla.
Závěr
Již brzy na jaře, jakmile to podmínky dovolí, je vhodné začít s aplikací některých listových hnojiv. Díky dodání živin, které mohou být v nedostatku vlivem nízkého obsahu v půdě nebo omezené přístupnosti, se zvýší využití a účinek hlavních živin, zlepší odolnost rostlin a tím se vytvoří podmínky pro jejich růst a vývoj v dalších fázích, které jsou důležité pro tvorbu výnosu.
Ing. Jindřich Černý, Ph.D., Katedra agroenvironmentální chemie a výživy rostlin, ČZU v Praze
Všechna čísla AGF NEWS naleznete v sekci Poradenství