Význam a specifika hnojení bórem do půdy
Čtvrtek • 13. 8. 2026
Vážení čtenáři!
již toto pondělí vyjde v týdeníku Zemědělec tradiční strana "AGROFERT NEWS", která přinese komplexní informace k problematice výživy borem, zejména jeho aplikací přes půdu, které zpracoval odborník z ČZU v Praze Ing. Černý. Vzhledem k tomu, že text musel být redakčně zkrácen přinášíme zde plné znění:
Význam a specifika hnojení bórem do půdy
Bór (B) je důležitá mikroživina potřebná pro normální růst a vývoj rostlin. V posledních letech jsou stále častěji diskutovány možné příčiny růstových poruch a poklesu výnosu plodin z důvodu nedostatku B v půdě či v rostlinách. Specifické vazby B v půdě a působení počasí mají významný vliv na jeho mobilitu, dostupnost a využitelnost rostlinami. Proto je důležité hledat možnosti, jak kombinovat s mimokořenovou výživou listovými hnojivy s hnojením bórem do půdy. V České republice je ve většině orných půd zjišťován nízký potenciálně přijatelného B pro rostliny. Skutečná přijatelnost (biodostupnost) je však ovlivněna půdními vlastnostmi, průběhem počasí (především srážkami a teplotou), stavem porostů, aktivitou kořenů, růstovou fází rostlin.
Krátký pohled do historie
Problémy s nedostatkem B v půdách byly již popisovány v první polovině minulého století a hnojení tímto mikroprvkem (dříve nazývaným „prvkem troškovým“) bylo řešeno u nejnáročnějších (nejcitlivějších plodin), tj. především cukrové řepy, luskovin, brambor, máku, ovocných dřevin, révy vinné aj. Hlavním způsobem doplňování B byla jeho aplikace v jiných základních hnojivech obohacených B (tzv. boraxovanými hnojivy), kterým tehdy byl například ledek vápenatý, superfosfát a síran amonný. Již tehdejší poznatky o nedostatku B byly správně spojovány s příznaky fyziologických poruch (chorob) u výše uvedených plodin. V odborné literatuře je pak uváděno: „U boru přistupuje k jeho funkci živné též jeho funkce rostlinolékařská. Spojením hnojiv s některou solí bóru například tetraboritanem sodným (tj. boraxem) nebo kyselinou boritou lze úspěšně potírati choroby (např. suchou a srdéčkovou hnilobu řep). Boraxovaná hnojiva se nejlépe osvědčují, jelikož nízkou dávku prvku troškového nelze bez míchání s jinými hnojivy dobře rozděliti“.
Význam B pro rostliny
V posledních desetiletích však pro hnojení B významně převažuje využití listových hnojiv. Mnoha studiemi a pokusy bylo prokázáno, že i přes malou mobilitu B v rostlinách, zejména floémem, je mimokořenová výživa efektivní, pokud je cílena do vývojových období rostlin, kdy je vysoká potřeba B, avšak může být omezen jeho příjem z půdy přes kořeny, nebo transport od kořenů k orgánům spotřeby. To je obvykle během intenzivního růstu nadzemní biomasy, kde má B významnou funkci při zpevňování buněčné stěny a tím zvýšení odolnosti rostlinných pletiv. V průběhu fotosyntézy má význam při transportu vznikajících asimilátů nejprve do kořenů (čímž se podílí na jejich růstu), později během vegetace při přesunu (remobilizaci) asimilátů z vegetativních do generativních orgánů. Na jejich vzniku se také podílí, jelikož zvyšuje životaschopnost pylu, podporuje jeho klíčení a prorůstání pylové láčky do semeníku a následné opylování.
Bór má také značný přímý a nepřímý význam v procesech spojených s příjmem a využitím dusíku (N). Tyto souvislosti jsou důležité vzhledem k významnému snižování dávek N v posledních letech. Při symbiotické fixaci N u bobovitých plodin je B nezbytný pro správný vývoj hlízek, integritu kořenů, transport asimilátů do kořenů, a to nejen pro jejich růst, ale také výživu hlízkových bakterií. Rozvoj kořenů je také důležitý pro příjem amonné a nitrátové formy N u rostlin bez fixace, membránový transport minerálních forem N a jejich zabudování (asimilaci) do organických vazeb včetně aktivity enzymů, které se na těchto procesech podílejí (např. nitrátreduktáza).
Problematice B, jehož deficit se projevuje celosvětově u mnoha plodin, se věnují četné vědecké studie. Poměrně často se shodují na skutečnosti, že i přes přínos listových aplikací je důležité řešit výživu B kombinovaným přístupem, tj. nejen pomocí mimokořenové výživy, ale také hnojením do půdy, aby zajištěna jak přirozená výživa rostlin B přes kořeny, tak lokalizovaný způsob výživy „přes list“ v důležitých fázích růstu.
Proč způsoby hnojení kombinovat?
Nejčastěji je hlavním důvodem nedostatečný vstup B pouze listovými hnojivy. Jelikož listová výživa je cílena pouze na některé plodiny, resp. jejich růstové fáze, v celém cyklu střídání plodin (osevním postupu) je bilance B obvykle záporná, tzn. převažuje jeho „výstup“ nad „vstupy“. Týká se to už základní bilance na úrovni plodin, a to i přes skutečnost, že B není významně odvážen semeny a zůstává na poli ve vedlejších produktech (slámě, chrástu, nati). Výraznější úbytek B je při opakované sklizni jednoletých a víceletých pícnin (kukuřice, jetelovin) a odvozu slámy, zejména dvouděložných rostlin (např. řepkové). Bór se může zase vracet do půdy prostřednictvím stájových a organických hnojiv (hnoje, kejdy, digestátu), pokud jsou aplikována na pozemky, odkud byl B „odvezen“. Avšak při spalování řepkové slámy se B na pozemek většinou „nevrátí“.
Záporná bilance B na jednotlivých pozemcích se prohlubuje při započtení jeho možných ztrát vyplavováním, jelikož přijatelné formy B jsou především v podobě snadno mobilní nedisociované kyseliny tri-hydrogen borité (H3BO3). Mnohé složky půdy však mohou i tuto mobilní formu dočasně zadržovat (viz dále), a proto lze také využívat hnojení B do půdy.
Zápornou bilanci B většinou nemají půdy pravidelně hnojené čistírenskými kaly nebo zavlažované říční vodou. Poměrně bohatým zdrojem B jsou totiž odpadní vody z důvodu přítomnosti sloučenin B v přísadách pracích prostředků (např. peroxoboritanů používaných jako bělící složky pracích prostředků). Dalším zdrojem mohou být jiné čistící prostředky, kosmetika, léčiva aj. Bór se proto v kalech akumuluje, ale s ohledem na dobrou rozpustnost stále zůstává i ve „vyčištěné“ vodě vypouštěné z ČOV do vodních zdrojů.
Faktory ovlivňující mobilitu B
Vazby bóru v půdě jsou ovlivněny mnoha půdními podmínkami, přičemž mezi nejvýznamnější patří hodnota pH, obsah uhličitanů, jílových minerálů a železito-hlinitých minerálů (resp. oxidů a hydroxidů), množství a povaha organické hmoty, textura půdy (půdní druh) a obsah, resp. transport vody v půdě.
Mezi jednotlivými „zdroji“ B probíhají dynamické výměny, které zahrnují procesy adsorpce/desorpce, komplexace/dekomplexace, mineralizace organické hmoty a přenosu mezi pevnými fázemi a půdním roztokem. Tyto procesy fungují současně a řídí krátkodobou dostupnost a dlouhodobé zadržování B v půdách. Omlouváme se za tyto „složité“ vztahy, které navíc komplikují chemické vlastnosti B. Ten se v přírodě nikdy neobjevuje samostatně, tj. v elementární formě (B). Jelikož má celkem malý rozměr atomu, vyznačuje se (mimo jiné) vysokou reaktivitou a velkou afinitou ke kyslíku, která tvoří základ právě pro výskyt v podobě kyseliny borité, resp. boritanů a jeho sloučenin.
Obecně lze konstatovat, že B je více poután v půdách s vyšším pH, případně přítomností uhličitanů, zejména vápenatých (CaCO3), tj. přirozeně karbonátových půdách bazických vyvřelých, sedimentárních a přeměněných hornin (např. na čedičích, vápencích, dolomitech, opukách, spraších aj.) a na půdách po vápnění. Uhličitany vytváří povrchy se silnou vazbou B, kde je bór sorbován. Avšak při vysokém pH je spoluvysrážen s vápníkem do špatně rozpustné frakce. V těchto podmínkách se pak B stává pro rostliny nepřístupným.
Půdní organická hmota hraje v dynamice B dvojí roli. Bór vázaný v organické hmotě není okamžitě k dispozici rostlinám. Z primární organické hmoty (zbytků rostlin – viz dříve) je však B postupně uvolňován mineralizací do půdního roztoku. V důsledku toho jsou často pozorovány pozitivní korelace mezi obsahem „přístupného“ B v půdě a půdní organickou hmotou, resp. organickým uhlíkem v půdě. Avšak ve stabilnějších (humusových) organických látkách v půdě i některých hnojivech (hnoji, kompostech) může být B být pevněji komplexován huminovými látkami za vzniku organicky pevně vázaného bóru. Bohatší na B jsou proto půdy s vyšším obsahem organické hmoty, zejména půdy humózní (např. černozemě), ale biodostupnost B může být nížší.
Lehčí půdy obecně obsahují méně přístupného B než středně těžké a těžké půdy. Důvody jsou spojeny s nižší hodnotou pH, absencí uhličitanů, obvykle nižší kvalitou organické hmoty. Bór je tak méně vázán a riziko vyplavování je pochopitelně zvyšováno vyšší promyvností půd. Naopak méně promyvné jsou těžší půdy, a přestože je B především v podobě elektroneutrální H3BO3, jílové minerály poskytují sorpční místa i pro jeho vazbu, přičemž sorpce se zvyšuje s rostoucím obsahem jílu.
Dynamiku B také silně ovlivňuje průběh počasí zejména prostřednictvím srážek a teploty. Vysoké srážky podporují vyplavování B v promyvných půdách, zatímco sucho omezuje jeho příjem snížením toku půdního roztoku, snížením transpirace rostlin a distribuce B od kořenů k vegetačním vrcholům. Pokud však zaprší, je B v půdě mobilizován a rostlina obnoví rychle jeho příjem a transport v rostlinách. Proto je důležité udržovat hnojením dobrou zásobu B i v půdě.
Působení teploty závisí na půdní mineralogii. V jílovitých a alkalických půdách se zvyšuje při vyšších teplotách sorpce B na půdní částice a uhličitany vlivem zvýšené povrchové reaktivity. Naopak v půdách, písčitých až štěrkovitých (kambizemě, rankery aj.) se stává dominantní desorpce a uvolňování B. Teplota má vliv i na rostliny, jelikož při nízkých teplotách je příjem B omezen (malá transpirace a aktivita kořenů) a snížen až zastaven je také při vysokých – tropických teplotách (hospodaření rostlin s vodou, omezení transpirace).
Tato kontrastní chování podtrhují složitost interakcí mezi B, půdou a rostlinami. V případě listové výživy to jsou pak ještě otázky formy B, míchání tankmixů a také specifických podmínek mimokořenové výživy. Například při výrazném suchu a horku (jako letos) nemusí být účinné ani listové aplikace.
Hnojení B „do půdy“
V posledních letech se opět setkáváme s obohacováním granulovaných minerálních hnojiv bórem. To je přínosné nejen pro zlepšení bilance B v půdě, ale také z důvodu doplnění jeho vodorozpustné a potenciálně přijatelné formy pro rostliny. Významné je proto přidávání B k dusíkatým hnojivům jako jsou například síran amonný s B (LOVOGRAN B), LOVODASA+B, ledek vápenatý (LOVOFERT CN 15+B), neboť mohou být aplikována pro počátek růstu (základní hnojení), kde je B důležitý při tvorbě kořenů, dále před obdobím intenzivního růstu s vysokou potřebou dusíku i bóru (viz předchozí text). Ledek vápenatý s B má význam zejména v pozdějším období vegetace s pozdější potřebou dodání N a B, např. před kvetením a tvorbou generativních orgánů, k okopaninám, pícninám apod. Použití granulovaných hnojiv s B při zohlednění uvedených faktorů, Vás může směřovat k lepším možnostem hospodaření s B, resp. širším možnostem hnojení tímto „prvkem troškovým“.
Na půdách přirozeně těžších, méně promyvných, s vyšším pH je nižší riziko ztrát B vyplavováním, proto je možné B aplikovat do půdy, především k náročným plodinám (tj. cukrové řepě, řepce, kukuřici aj.), ale i bobovitým plodinám se „startovací“ dávkou dusíku. Také na lehkých půdách lze aplikovat B v hnojivech do půdy, jelikož na těchto půdách se celková bilance B značně snižuje jeho vyplavováním. Avšak důsledným agromanegementem těchto půd můžeme vyplavování omezit. Především se jedná o vhodný termín aplikace hnojiv, aby byl B (obdobně jako aplikovaný dusík) porostem následně odebírán, a především péčí o půdní vlastnosti, tedy především úpravou pH vápněním (tj. dodáním uhličitanů), hnojením především stabilnějšími hnojivy (hnojem, kompostovaným hnojem, příp. komposty). Tyto zásahy je vhodné během osevního potupu mezi sebou střídat. Podle toho jak to osevní postup a průběh počasí umožňuje, je důležité průběžně zařazovat zelené hnojení, které vazbou B v rostlinách dočasně před jeho ztrátami také ochrání (viz výše).
