V červnu budou rostliny ještě potřebovat doplňkovou výživu

Pondělí • 2. 6. 2025

Již není žádnou novinkou, že většina plodin potřebuje dostatečnou výživu i v období tvorby generativních orgánů. Semena a plody v sobě ukládají zásobní látky, které ještě produkují vegetativní části rostlin. Během jejich růstu však letos nebyly zrovna optimální podmínky. Zpočátku panovalo sucho, které omezovalo další růst a rozvoj kořenů, a především příjem živin. Také větší výkyvy teplot či denní teplotní amplitudy negativně ovlivňovaly nadzemní biomasu. Květen byl pak poměrně chladný, ale konečně přicházely srážky, což některým plodinám mohlo zmírnit stres. Byla však menší intenzita růstu, fotosyntézy i dalších metabolických procesů. 

Celkem dobře bylo možné pozorovat zpomalení růstu na teplomilnějších plodinách, jako jsou kukuřice, cukrová řepa, sója, ale také na jarním ječmeni, luskovinách, máku, bramborách a dalších plodinách. Naopak, chladné počasí pomohlo ozimým obilninám, zejména ozimé pšenici, a to podle pořekadla „Studený máj, ve stodole ráj“. Také řepky (alespoň ty, které spolehlivě odkvetly) přechodné květnové ochlazení uvítaly a postupně začaly vytvářet pěkné šešule. Všechny uvedené plodiny budou v červnu či ještě počátkem července potřebovat posílit mimokořenovou výživou. Pro tato období pomohou listová hnojiva s obsahem dusíku, vápníku, síry, fosforu a mikroprvků, zejména zinku, železa, případně ještě bóru. 

Dusík

Mimokořenová výživa dusíkem v červnu je důležitým pomocným opatřením u plodin, které potřebují rychle vytvořit větší listovou plochu, ale květnové počasí její růst zpomalilo. Jedná se především o cukrovou řepu, brambory a kukuřici. Dusík podporuje přímo růst a vývin listů a také tvorbu chlorofylu a dalších důležitých látek pro fotosyntézu a jiné metabolické procesy ovlivňující poutání uhlíku z CO2, tvorbu asimilátů a jejich transport v rostlinách. Působení dusíku je vhodné spojit nebo kombinovat s dalšími živinami, které ovlivňují jeho metabolismus, s ohledem na termín mimokořenové výživy (viz dále).

Hnojení dusíkem lze také doporučit u ozimých pšenic pěstovaných (plánovaných) pro potravinářskou kvalitu, kde bude důležité dosáhnout požadovaného obsahu dusíkatých látek. I přes počáteční problémy ozimých pšenic (často pozdní setí, vynechání hnojení fosforem před/při setí, slabé podzimní odnožování apod.), se během předjarní a jarní vegetace porosty zahustily, odnožily a výše uvedené podmínky v květnu pomohly udržet odnože, a navíc prodloužit období diferenciace klasů. Lze proto předpokládat dobré výnosy, což potvrzuje pohled na postupně kvetoucí klasy. V posledních letech je mnoho porostů s dobrými výnosy, ale nízkými obsahy dusíkatých látek. Posílení výživy dusíkem proto bude důležité i u krmných pšenic s očekávaným vysokým výnosem.

Přilepšení dusíkem bude vhodné i u lepších porostů ozimých řepek, které dobře kvetly, vytvořily šešule a v nich se vyvíjejí semena. Období před kvetením však nebylo většinou příznivé pro dostatečný příjem dusíku do vegetativních částí rostlin. Pro dosažení dobrého výnosu semen budou muset řepky přijímat dusík z půdy, avšak mnohdy slabě vytvořený kořen má horší schopnost příjmu dusíku. Posun dusíku z kořenů k vegetačním vrcholům je navíc omezen vlivem poškození stonků larvami stonkových krytonosců. Zvýšení obsahu dusíku ve vrcholových částech rostlin tak může přispět k prodloužení produkce a transportu asimilátů do semen, jelikož generativní orgány si o ně významně konkurují. 

Ačkoliv dusíkem běžně nehnojíme bobovité rostliny (hrách, sóju apod.), mírný přídavek dusíku bude vhodný i v letošním roce. Dosavadní růst rostlin nebyl optimální, fixace dusíku hlízkovými bakteriemi byla zatím pomalejší, což se na rostlinách projevuje zpomalením růstu, omezením fotosyntézy a menší produkcí asimilátů, které jsou důležité pro hlízkové bakterie na kořenech. 

Mimokořenová výživa dusíkem (ve spojení s dalšími živinami) bude v letošním roce důležitá také u zelenin i trvalých kultur, tj. chmele, ovocných dřevin (zejména jabloní) i révy vinné. 

Vápník

Pozdní mimokořenová výživa vápníkem je důležitým nástrojem výživy rostlin v podmínkách klimatických změn, resp. z nich vyplývajících výkyvů počasí. Sucho, chladno, vysoké teploty, vítr, kroupy, dočasné přemokření půd, tlak chorob, škůdci a další nepříznivé podmínky snižují příjem a transport vápníku v rostlinách. Přitom právě vápník, jakožto signální prvek, pomáhá rostlinám na uvedené problémy reagovat. O vápníku je obecně známo, že zvyšuje pevnost buněčných stěn, příznivě ovlivňuje činnost buněčných membrán, zvyšuje elasticitu pletiv a přispívá k jejich dlouživému růstu. Při dostatečné výživě vápníkem je prokázáno nižší napadení celých rostlin některými chorobami i určitých orgánů (např. šešulí) škůdci. S ohledem na specifické funkce vápníku se jím rostliny nemohou předzásobit, a samy vyšší koncentrace vápníku v buněčném roztoku omezují jeho vysrážením. Ke konci vegetace se navíc snižuje i schopnost příjmu vápníku přes kořeny vlivem horší obnovy kořenového vlášení. Do kořenů jsou totiž již méně transportovány asimiláty, jelikož více proudí do vegetačních vrcholů. Pokud navíc dojde z některých výše uvedených důvodů ke snížení příjmu vápníku z půdy a vytvářené orgány ho budou mít nedostatek, bude při jejich dalším růstu obsah vápníku rychle klesat, především vlivem zřeďovacího efektu. To platí zejména u plodů, kde je zásobení vápníkem „omezeno“ jen na určité období. Mnoho studií potvrzuje, že mimokořenově aplikovaný vápník působí příznivě u brukvovitých (řepka, košťálová zelenina), bobovitých, ovocných stromů i obilnin, a to i přesto, že jeho využití je značně ovlivněno celkem složitými signály uvnitř rostliny. 

Síra

Obsah síry v půdě stále klesá, a to jak lehce dostupných forem minerální síry, tak mineralizovatelných forem organické síry. Dostupnost síry koncem vegetačního období je proto klíčová pro další tvorbu aminokyselin v semenech (zejména dusíkatých látek v zrnu), produkci oleje u řepky apod. Sirné aminokyseliny se kromě zásobních funkcí podílejí také na transportu asimilátů. Nedostatek síry způsobuje žloutnutí mladších a vrcholových listů, což negativně ovlivňuje jejich fotosyntetickou aktivitu.

Pěstitelé se hnojení sírou věnují, avšak častější jsou dřívější vstupy síry, s ohledem na její současnou aplikaci s méně pohyblivou amonnou formou dusíku (například v hnojivu DASA, síranu amonném, SAM). Síra je plodinami obvykle dobře přijímána, ale může být omezeno její znovuvyužití (remobilizace) ze starších listů (kde je dočasně ukládána) do vrcholových částí rostlin. Zde má dočasný nedostatek síry negativní vliv na zpomalení dříve popsaných procesů. Nesmíme opomenout ani pozitivní vliv síry na obranyschopnost rostlin. U dobře zapojených porostů (například pšenic, řepek) tak síra působí „dvakrát“, a to vlivem na kvalitu i zdravotní stav vegetačních vrcholů. Značný význam má síra také v metabolismu dusíku bobovitých rostlin, které vytvářejí více bílkovin, oproti jiným plodinám. Nelze se proto spoléhat pouze na dusík z fixace od hlízkových bakterií, ale využitelnost dusíku u těchto plodin je úzce spojena s dostatkem síry. 

Velký význam má mimokořenově aplikovaná síra také u všech trvalých kultur, a to u chmele, révy vinné i ovocných dřevin. Zvýšenou preventivní účinnost z listových hnojiv může přinést především thiosíranová forma, jelikož thiosírany jsou jedny z přirozených metabolitů síry zapojených do tzv. sírou indukované rezistence rostlin. 

Fosfor

Suché půdy na jaře, omezený růst kořenů a chladnější květnové počasí se také projevilo na dočasném zpomalení příjmu fosforu. Jeho potřeba je přitom spojena s dynamikou tvorby vegetativních částí rostlin. Mimokořenová aplikace fosforu v raných fázích listů (nyní například u kukuřice, řepy, brambor) pomůže urychlit tvorbu důležitých látek (například fosfolipidů v buněčných membránách, vazbu fosforu v nukleových kyselinách, energetických jednotkách ATP, NADPH apod.). U rostlin v intenzivní fázi růstu (luskovin, máku) pomáhá fosfor při fotosyntéze, příjmu a transportu živin. Plodiny, které již tvoří semena (obilniny, řepka) remobilizují fosfor ze starších listů do zásobních látek, především fytinu. Zvýšení obsahu fosforu v listech může ještě prodloužit produkci a posílit transport asimilátů. Listová hnojiva s fosforem proto mohou být účinná i v tomto období u většiny plodin.  

Listová hnojiva

Listová hnojiva nabízejí vhodné kombinace živin pro jejich aplikace v průběhu června a u některých plodin ještě počátkem července. Spojení dusíku s vápníkem je v roztoku dusičnanu vápenatého známého pod obchodním označením LOVO CaN. Vodorozpustný vápník i nitrátová (dusičnanová) forma dusíku jsou rostlinami dobře přijímány. Pro rostliny ve fázi intenzivního růstu lze využít roztok dusičnanu vápenatého s vyšším obsahem dusíku díky přídavku roztoku močoviny ve hnojivu LOVO CaN T.

Thiosíranová forma síry je obsažena v listových hnojivech s kombinací dusíku nebo draslíku jejichž účinnou látkou je thiosíran amonný nebo draselný. Obchodní označení hnojiv je LOVOSUR, resp. SK sol. Hnojiva lze vhodně kombinovat s ohledem na systém hnojení dusíkem v průběhu vegetace (například roztokem močoviny či jinými zdroji dusíku).

Dusík, fosfor a mikroprvek zinek jsou obsaženy například v hnojivu s obchodním názvem LOVOHUMINE NP+Zn. Zinek je například důležitý pro zvýšení odolnosti rostlin při suchu či vysokých teplotách.

Komplexnější kombinace makroživin (N, P, K, S) i mikroživin (B, Fe, Cu, Mn, Mo, Zn) je například v listovém hnojivu LOVOSOYA. Složení i název hnojiva napovídá pro jeho použití u bobovitých rostlin, avšak příznivé zastoupení uvedených živin umožňuje vhodné použití také u jiných pěstovaných plodin (např. obilnin, kukuřice, brambor, aj.).