Petr Cingr: Řepka se bude pěstovat dál. Nevěřím, že by zemědělci přešli na pšenici.
Čtvrtek • 14. 4. 2022
Válka na Ukrajině dělá starosti energeticky náročným výrobcům hnojiv z holdingu Agrofert. Ti sice mohou na trhu prodávat své výrobky dráž, přesto museli kvůli vysokým cenám plynu několikrát snížit výrobu. „Od loňského podzimu jsme nevyráběli naplno asi 30 dní. U výroby hnojiv jsme zjednodušeně řečeno přišli o zhruba desetinu tržeb,“ vypočítává Petr Cingr, místopředseda představenstva Agrofertu, který má v holdingu na starosti právě divizi hnojiv, paliv, olejů a obnovitelných zdrojů.
* Na Ukrajině probíhá největší evropský vojenský střet od druhé světové války a k tomu Západ zpřetrhává vztahy s Ruskem. Jak to všechno dopadá na Agrofert?
Zvýšenými cenami vstupů. Nejvíc je to znát na ceně energií, protože naše chemičky patří k energeticky náročným oborům. Vysoká cena plynu nás přinutila dokonce snížit produkci. Není to ale jen důsledek války. Zvýšené ceny plynu jsou na burze už od podzimu.
* Co to pro vás znamená?
Samozřejmě je to problém. Meziročně se nám cena plynu zvedla šestinásobně. Nejvíce to dopadá na naše výrobce hnojiv. Celý trh snižuje výrobu a zároveň je nucen podstatně zdražovat, zhruba o 150 procent.
* Jak moc jste museli omezit výrobu?
Několikrát jsme výrobu u všech našich producentů hnojiv snížili, a to zhruba o pětinu výrobní kapacity. Abych to vysvětlil, v těchto provozech můžeme jet na 100, 85 nebo na 0 procent. Do energetické krize jsme jeli naplno, v těchto dnech jedeme ve všech chemičkách na kapacitu mezi 85 a 100 procenty.
* Kolik dní jste takhle jeli a kolik vás to stálo?
Od loňského podzimu to mohlo být přibližně 30 dní, kdy jsme nevyráběli naplno. Zjednodušeně řečeno jsme přišli o zhruba desetinu tržeb.
* Máte už nějaké indicie, zda zemědělci budou schopni a ochotni platit za hnojivo víc?
Reálně hrozí, že k tomu ochotni nebudou. Většinou je to tak, že už v létě agrárníci nakupují do skladu a pak od září přímo na pole. Tentokrát to bude podle všeho jiné. Odběratelé naznačují, že nechtějí nakupovat na sklad, což nás nutí utlumovat výrobu. Pak se ale může stát, že bude hnojiv nakonec nedostatek a my trh už nebudeme stačit saturovat. Je to začarovaný kruh.
* Zdražily takřka všechny průmyslové vstupy. Jaké další jsou pro vás zásadní?
S nějakým zpožděním rostou ceny úplně všeho, protože zdražení ropy, plynu a elektřiny se propisuje do celého průmyslu. Doprava je problém, protože chybějí řidiči a paliva jsou na několikaletých maximech. Dále je nedostatek třeba obalových materiálů.
* Fosfáty jste před válkou nakupovali v Rusku. Dokázali jste si je obstarat jinde?
My jsme byli solidně diverzifikovaní už před válkou, takže ano. Vazby na Rusko jsme plně zpřetrhali. Nyní jsme zvýšili objednávky z Maroka, odkud jsme částečně fosfáty nakupovali už před krizí.
Výrobu hnojiv jsme snížili o pětinu.
* Dříve jste měli v Rusku i dceřiné firmy, například společnosti Fatra. Nyní už s Ruskem tedy vůbec neobchodujete a tamní firmy jste zrušili?
Rusko pro nás nikdy nebylo zásadní. Vyváželi jsme tam méně než půl procenta tržeb celého koncernu, teď už tam nevyvážíme nic. Kdysi tam kromě Fatry byly aktivní i Kostelecké uzeniny, ale to už je dávná historie. Pobočku Fatry, která se tam starala jen o obchod a nevyráběla, už jsme taky uzavřeli. V současné situaci ani nepočítáme s tím, že bychom spolupráci v Rusku znovu nastartovali.
* Dalším vaším problémem může být zdražení půjček. Z výročních zpráv je zřejmé, že má Agrofert miliardové úvěry v korunách. O kolik se vám zvýší roční náklady na hrazení dluhů, když úrokové sazby meziročně vzrostly o takřka pět procentních bodů?
Reagujeme na to tím, že nahrazujeme úvěry v českých korunách eurovými, kde to jde. Ne všechny obchodní vztahy ale má smysl dělat v eurech, protože by nám marži požírala konverze měn. Ve výsledku je to tak, že čtvrtinu úvěrů naše skupina čerpá v korunách. Poslední zvýšení sazeb ČNB o 0,5 procentního bodu tak znamená roční dopad do nákladových úroků necelých 50 milionů korun. Bohužel ČNB je nyní ve zvyšování úrokových sazeb v Evropě nejradikálnější. My máme pět procent, Polsko 4,5 procenta a ostatní evropské země mají sazby výrazně nižší.
* Od letošního srpna potravináři nebudou moci využívat titanovou bělobu do svých výrobků. Pro Prechezu to je přitom jeden ze segmentů, na který se soustředí. Vyrábí dokonce téměř jedno procento celé světové produkce. Jak to na vás dopadne?
Pro nás to není nic zásadního. Potravinářství bylo jen jedním z menších segmentů, kam jsme titanovou bělobu dodávali. Její aplikace je mnohostranná a ve většině případů jde o technické účely. Tam zakázaná nebude.
* Takže v této oblasti žádný pokles tržeb neočekáváte?
Kvůli této legislativě to neočekávám. Ale nedokážu předjímat, co se na trhu bude dít. Doba je ve všech směrech nejistá.
* Podobně je Agrofert skloňován i v souvislosti s ukončením podpory přimíchávání biosložky do pohonných hmot. Řepka, jež se pro výrobu biosložek používá nejčastěji, je s holdingem podle mnohých natolik spjatá, že legislativu vnímají jako protibabišovskou. Ani toto se vás nikterak nedotkne?
Zákon ještě nebyl schválen, takže zatím se nic neukončilo. V každém případě musí zákon projít sněmovnou, což ukončení podpory přinejmenším zpozdí. Za nás to je každopádně překvapivé rozhodnutí, které rozhodně nepovede ke snížení cen paliv, a kvůli němuž navíc jako jedna z mála evropských zemí půjdeme zcela proti proudu. To všechno v době, kdy jako předsednická země EU budeme mít za úkol doladit unijní legislativu pro ekologicky šetrnější dopravu a průmysl. Je to paradox, ale že by nám to nějak uškodilo, to ne.
* Takže opět – žádné dopady?
Prvovýroba, tedy produkce řepky, zůstane stejná, a pokud se nevyužije v Česku pro jiné účely, vyveze se ven. Tomu, že by zemědělci začali pěstovat něco jiného, třeba pšenici, moc nevěřím. K tomu není důvod, v pěstování pšenice je Česko dlouhodobě přebytkové. Přimíchávat se ale bude dál i bez podpory, výrobci paliv totiž budou muset i nadále plnit emisní normy.
* Jak to je s přimícháváním biosložek v dalších zemích Evropy?
Podporují to všechny země unie. Řada zemí má povinný podíl biosložky dokonce vyšší.
* A skutečně jsou všude podporována i biopaliva první generace, tedy i řepky?
Minimálně v okolních zemích to tak je. Celkově nový vládní návrh považuji za hloupý pokus poškodit Agrofert.
* Zpátky k byznysu. Chystáte nějaké investice?
Investujeme kontinuálně. Máme rozjetých pár větších investic, které budeme realizovat v letech 2023 až 2024. Ve společnosti Duslo budeme například stavět novou výrobní jednotku na hnojiva a v Lovochemii budeme realizovat novou výrobnu kyseliny dusičné. Nyní žádáme o schválení z hlediska dopadů na životní prostředí, stavební povolení a podobně. Zbytek velkých investic, pokud nejsou vyloženě nutné, spíš odkládáme. Důvodem je, že chybějí materiály, suroviny i lidé. Nikdo teď nedokáže garantovat dodávky ani termíny, kvůli čemuž se hůř pracuje s předpokládanou návratností.
* Na poli akvizic už Agrofert příliš aktivní není. Lze to tedy číst tak, že tuto turbulentní dobu chcete přečkat a udržet si své postavení, nebo přece jen po něčem ke koupi pošilháváte?
To je dáno tím, že už jsme na domácím trhu tak velcí, že kdybychom chtěli dál přikupovat v našem odvětví, nejspíš bychom narazili na připomínky antimonopolního úřadu. V chemii to platí zcela určitě. Proto musíme expandovat do zahraničí. Loni už jsme například koupili majoritu v chorvatské firmě Agronom a v oblasti jihovýchodní Evropy se koukáme i po dalších firmách.
* V jakých oborech?
Ve všech, kde je Agrofert aktivní v Česku. Kromě médií a lesů.
* Máte na to připravenou nějakou sumu, nebo budete každou příležitost hodnotit individuálně?
To druhé. Pokud bude firma pasovat do našeho portfolia a strategie, bude mít zajímavou perspektivu růstu a předpokládaná návratnost bude dávat smysl, jsme připraveni. Stále platí, že chceme vytvářet vertikálu od výroby vstupů pro zemědělce až po potraviny. Nejvíc nás zajímají střední až větší podniky z oboru zemědělství, dále distribuce zemědělských komodit a hnojiv a také potravinářství.
* Středními a většími firmami myslíte ty s tržbami přes miliardu korun?
Dá se to tak říci.
Zdroj: E15 | 13.04.2022 | rubrika: Rozhovor | strana: 10 | autor: Ondřej Souček